milost

Definice

1. stav toho, co je milé
2. přízeň, náklonnost (zejména vůči níže postaveným)
3. vše přispívající k dobru člověka, zejména duchovní povahy
4. institut odpuštění, zmírnění a zahlazení trestu (jednotlivci)
5. láska, laskavost, přízeň, jež za jistých okolností může být i povinností
   archaic

Ekvivalenty

Příklady

“Jsou kočky pýcha domu; v milosti je mají i vážný učenec i ti, kdo v lásce planou jsou měkké, úlisné i zimomřivé; stranou že rády sedají, též jim se podobají.”

“milost posvěcující”

“President republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.”

“V 30. hl. Dalimilovy kroniky čteme na př., jak knězi (knížeti) Václavovi, když byl u bratra na hody v Boleslavi, „jeden bohobojný“ dával osedlaného koně s výstrahou před úmysly Boleslavovými a jak sv. Václav mu odpověděl: „Toť jáz, báťo, dobřě vědě (vím). Z tvé viery děkuju tvéj milosti, ale juž sem byl živ i přieliš dosti…“”

Úroveň CEFR