svatokrádež

Definice

1. znesvěcení, zneuctění posvátného (náboženského) předmětu (např. eucharistie, výtisku koránu), místa (např. kostela, hřbitova) nebo osoby (svedení řeholnice)
2. krádež posvátného předmětu
3. znesvěcení; takové zacházení s předmětem či ideou, zejména nějakým způsobem vznešenými, které mluvčí považuje za poškozující, znevažující, nemyslitelné
   figuratively

Ekvivalenty

Příklady

“Jeden člověk ve Zhoři taky vyoral nějakej kalich na poli, kterej pocházel ze svatokrádeže a byl tam schovanej na lepší doby, až se na to zapomene, a považoval to taky za pokyn boží a šel, místo aby jej rozšmelcoval, k panu faráři s tím kalichem, že prý ho chce darovat⟳ kostelu.”

“»Máte pravdu,« pravil Challenger. »Cítil jsem vždy, že by to bylo svatokrádeží, odvraceti mozek, schopný nejvyššího, vlastního bádání k předmětům méně důležitým. A proto jsem také se vší přísností odporoval každému školnímu určení.«”

“Nechtěl myslet⟳ na to, jak tady budou žít cizí lidé a používat jejich věci. Zanechat⟳ všechno tak, jak to je, aby si to užíval někdo jiný, mu připadalo jako svatokrádež, jako porušení soukromí a intimity, jež spolu v těchto místnostech sdíleli. Je mi fuk, že je rozumné prodat⟳ všechno, jak to stojí a leží, Lilly. Na to kašlu!”

Úroveň CEFR