Conjugation of tříštit
[ˈtr̝̊iːʃcɪt]působit úderem nebo sérií úderů, že se něco rozpadne, rozpadá na spoustu malých částí Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | tříštit |
Přítomný čas
| já | tříštím |
| ty | tříštíš |
| on / ona / ono | tříští |
| my | tříštíme |
| vy | tříštíte |
| oni / ony / ona | tříští |
Minulý čas (rod mužský)
| já | tříštil jsem |
| ty | tříštil jsi |
| on / ona / ono | tříštil |
| my | tříštili jsme |
| vy | tříštili jste |
| oni / ony / ona | tříštili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | tříštila jsem |
| ty | tříštila jsi |
| on / ona / ono | tříštila |
| my | tříštily jsme |
| vy | tříštily jste |
| oni / ony / ona | tříštily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | tříštilo |
Budoucí čas
| já | budu tříštit |
| ty | budeš tříštit |
| on / ona / ono | bude tříštit |
| my | budeme tříštit |
| vy | budete tříštit |
| oni / ony / ona | budou tříštit |
Rozkazovací způsob
| ty | tříšti |
| my | tříštěme |
| vy | tříštěte |