Conjugation of narážet
[ˈnaraːʒɛt](narážet na + akuzativ) nepřímo zmiňovat (tak, aby se adresát sdělení dovtípil souvislostí) Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | narážet |
Přítomný čas
| já | narážím |
| ty | narážíš |
| on / ona / ono | naráží |
| my | narážíme |
| vy | narážíte |
| oni / ony / ona | narážejí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | narážel jsem |
| ty | narážel jsi |
| on / ona / ono | narážel |
| my | naráželi jsme |
| vy | naráželi jste |
| oni / ony / ona | naráželi |
Minulý čas (rod ženský)
| já | narážela jsem |
| ty | narážela jsi |
| on / ona / ono | narážela |
| my | narážely jsme |
| vy | narážely jste |
| oni / ony / ona | narážely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | naráželo |
Budoucí čas
| já | budu narážet |
| ty | budeš narážet |
| on / ona / ono | bude narážet |
| my | budeme narážet |
| vy | budete narážet |
| oni / ony / ona | budou narážet |
Rozkazovací způsob
| ty | narážej |
| my | narážejme |
| vy | narážejte |