Conjugation of zakončit
[ˈzakont͡ʃɪt]to finish, to formally conclude (eg. a speech) Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | zakončit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | zakončil jsem |
| ty | zakončil jsi |
| on / ona / ono | zakončil |
| my | zakončili jsme |
| vy | zakončili jste |
| oni / ony / ona | zakončili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | zakončila jsem |
| ty | zakončila jsi |
| on / ona / ono | zakončila |
| my | zakončily jsme |
| vy | zakončily jste |
| oni / ony / ona | zakončily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | zakončilo |
Budoucí čas
| já | zakončím |
| ty | zakončíš |
| on / ona / ono | zakončí |
| my | zakončíme |
| vy | zakončíte |
| oni / ony / ona | zakončí |
Rozkazovací způsob
| ty | zakonči |
| my | zakončeme |
| vy | zakončete |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.