Conjugation of vyloučit
[ˈvɪlou̯t͡ʃɪt]ukončit příslušnost k určité skupině; odmítnout Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | vyloučit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vyloučil jsem |
| ty | vyloučil jsi |
| on / ona / ono | vyloučil |
| my | vyloučili jsme |
| vy | vyloučili jste |
| oni / ony / ona | vyloučili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vyloučila jsem |
| ty | vyloučila jsi |
| on / ona / ono | vyloučila |
| my | vyloučily jsme |
| vy | vyloučily jste |
| oni / ony / ona | vyloučily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vyloučilo |
Budoucí čas
| já | vyloučím |
| ty | vyloučíš |
| on / ona / ono | vyloučí |
| my | vyloučíme |
| vy | vyloučíte |
| oni / ony / ona | vyloučí |
Rozkazovací způsob
| ty | vyluč |
| my | vylučme |
| vy | vylučte |