Conjugation of vylučovat
[ˈvɪlut͡ʃovat]ukončovat příslušnost něčeho nebo někoho k určité skupině Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | vylučovat |
Přítomný čas
| já | vylučuji |
| ty | vylučuješ |
| on / ona / ono | vylučuje |
| my | vylučujeme |
| vy | vylučujete |
| oni / ony / ona | vylučují |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vylučoval jsem |
| ty | vylučoval jsi |
| on / ona / ono | vylučoval |
| my | vylučovali jsme |
| vy | vylučovali jste |
| oni / ony / ona | vylučovali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vylučovala jsem |
| ty | vylučovala jsi |
| on / ona / ono | vylučovala |
| my | vylučovaly jsme |
| vy | vylučovaly jste |
| oni / ony / ona | vylučovaly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vylučovalo |
Budoucí čas
| já | budu vylučovat |
| ty | budeš vylučovat |
| on / ona / ono | bude vylučovat |
| my | budeme vylučovat |
| vy | budete vylučovat |
| oni / ony / ona | budou vylučovat |
Rozkazovací způsob
| ty | vylučuj |
| my | vylučujme |
| vy | vylučujte |