Conjugation of vyčítat
[ˈvɪt͡ʃiːtat](vyčítat + někomu něco) připomínat, předkládat někomu jeho vlastní (skutečné či domnělé) omyly, chyby, záporné vlastnosti nebo špatné skutky (nebo takové, které mluvčí za záporné či špatné považuje) Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | vyčítat |
Přítomný čas
| já | vyčítám |
| ty | vyčítáš |
| on / ona / ono | vyčítá |
| my | vyčítáme |
| vy | vyčítáte |
| oni / ony / ona | vyčítají |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vyčítal jsem |
| ty | vyčítal jsi |
| on / ona / ono | vyčítal |
| my | vyčítali jsme |
| vy | vyčítali jste |
| oni / ony / ona | vyčítali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vyčítala jsem |
| ty | vyčítala jsi |
| on / ona / ono | vyčítala |
| my | vyčítaly jsme |
| vy | vyčítaly jste |
| oni / ony / ona | vyčítaly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vyčítalo |
Budoucí čas
| já | budu vyčítat |
| ty | budeš vyčítat |
| on / ona / ono | bude vyčítat |
| my | budeme vyčítat |
| vy | budete vyčítat |
| oni / ony / ona | budou vyčítat |
Rozkazovací způsob
| ty | vyčítej |
| my | vyčítejme |
| vy | vyčítejte |