Conjugation of vycvičit
[ˈvɪt͡svɪt͡ʃɪt]to train oneself, to discipline oneself Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | vycvičit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vycvičil jsem |
| ty | vycvičil jsi |
| on / ona / ono | vycvičil |
| my | vycvičili jsme |
| vy | vycvičili jste |
| oni / ony / ona | vycvičili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vycvičila jsem |
| ty | vycvičila jsi |
| on / ona / ono | vycvičila |
| my | vycvičily jsme |
| vy | vycvičily jste |
| oni / ony / ona | vycvičily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vycvičilo |
Budoucí čas
| já | vycvičím |
| ty | vycvičíš |
| on / ona / ono | vycvičí |
| my | vycvičíme |
| vy | vycvičíte |
| oni / ony / ona | vycvičí |
Rozkazovací způsob
| ty | vycvič |
| my | vycvičme |
| vy | vycvičte |