Conjugation of vrčet
/[ˈvr̩t͡ʃɛt]/vydávat hrdelní či podobný hluboký zvuk Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | vrčet |
Přítomný čas
| já | vrčím |
| ty | vrčíš |
| on / ona / ono | vrčí |
| my | vrčíme |
| vy | vrčíte |
| oni / ony / ona | vrčí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vrčel jsem |
| ty | vrčel jsi |
| on / ona / ono | vrčel |
| my | vrčeli jsme |
| vy | vrčeli jste |
| oni / ony / ona | vrčeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vrčela jsem |
| ty | vrčela jsi |
| on / ona / ono | vrčela |
| my | vrčely jsme |
| vy | vrčely jste |
| oni / ony / ona | vrčely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vrčelo |
Budoucí čas
| já | budu vrčet |
| ty | budeš vrčet |
| on / ona / ono | bude vrčet |
| my | budeme vrčet |
| vy | budete vrčet |
| oni / ony / ona | budou vrčet |
Rozkazovací způsob
| ty | vrč |
| my | vrčme |
| vy | vrčte |