Conjugation of strčit
[ˈstr̩t͡ʃɪt](strčit do + genitiv) posunout přiměřenou silou Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | strčit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | strčil jsem |
| ty | strčil jsi |
| on / ona / ono | strčil |
| my | strčili jsme |
| vy | strčili jste |
| oni / ony / ona | strčili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | strčila jsem |
| ty | strčila jsi |
| on / ona / ono | strčila |
| my | strčily jsme |
| vy | strčily jste |
| oni / ony / ona | strčily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | strčilo |
Budoucí čas
| já | strčím |
| ty | strčíš |
| on / ona / ono | strčí |
| my | strčíme |
| vy | strčíte |
| oni / ony / ona | strčí |
Rozkazovací způsob
| ty | strč |
| my | strčme |
| vy | strčte |