Conjugation of smířit
[ˈsmiːr̝ɪt]to resign, to put up with, to come to terms with Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | smířit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | smířil jsem |
| ty | smířil jsi |
| on / ona / ono | smířil |
| my | smířili jsme |
| vy | smířili jste |
| oni / ony / ona | smířili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | smířila jsem |
| ty | smířila jsi |
| on / ona / ono | smířila |
| my | smířily jsme |
| vy | smířily jste |
| oni / ony / ona | smířily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | smířilo |
Budoucí čas
| já | smířím |
| ty | smíříš |
| on / ona / ono | smíří |
| my | smíříme |
| vy | smíříte |
| oni / ony / ona | smíří |
Rozkazovací způsob
| ty | smiř |
| my | smiřme |
| vy | smiřte |