Conjugation of smrknout
[ˈsmr̩knou̯t]to blow one's nose (to expel mucus from nose) Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | smrknout |
Minulý čas (rod mužský)
| já | smrkl jsem |
| ty | smrkl jsi |
| on / ona / ono | smrkl |
| my | smrkli jsme |
| vy | smrkli jste |
| oni / ony / ona | smrkli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | smrkla jsem |
| ty | smrkla jsi |
| on / ona / ono | smrkla |
| my | smrkly jsme |
| vy | smrkly jste |
| oni / ony / ona | smrkly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | smrklo |
Budoucí čas
| já | smrknu |
| ty | smrkneš |
| on / ona / ono | smrkne |
| my | smrkneme |
| vy | smrknete |
| oni / ony / ona | smrknou |
Rozkazovací způsob
| ty | smrkni |
| my | smrkněme |
| vy | smrkněte |