Conjugation of zvonit
[ˈzvoɲɪt]znít zvukem, vyvolaným chvěním kovového předmětu, jenž trvá i po úderu, který zvuk vyvolal Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | zvonit |
Přítomný čas
| já | zvoním |
| ty | zvoníš |
| on / ona / ono | zvoní |
| my | zvoníme |
| vy | zvoníte |
| oni / ony / ona | zvoní |
Minulý čas (rod mužský)
| já | zvonil jsem |
| ty | zvonil jsi |
| on / ona / ono | zvonil |
| my | zvonili jsme |
| vy | zvonili jste |
| oni / ony / ona | zvonili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | zvonila jsem |
| ty | zvonila jsi |
| on / ona / ono | zvonila |
| my | zvonily jsme |
| vy | zvonily jste |
| oni / ony / ona | zvonily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | zvonilo |
Budoucí čas
| já | budu zvonit |
| ty | budeš zvonit |
| on / ona / ono | bude zvonit |
| my | budeme zvonit |
| vy | budete zvonit |
| oni / ony / ona | budou zvonit |
Rozkazovací způsob
| ty | zvoň |
| my | zvoňme |
| vy | zvoňte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.