Conjugation of vymluvit
[ˈvɪmluvɪt]to talk someone out of something, to dissuade Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | vymluvit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vymluvil jsem |
| ty | vymluvil jsi |
| on / ona / ono | vymluvil |
| my | vymluvili jsme |
| vy | vymluvili jste |
| oni / ony / ona | vymluvili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vymluvila jsem |
| ty | vymluvila jsi |
| on / ona / ono | vymluvila |
| my | vymluvily jsme |
| vy | vymluvily jste |
| oni / ony / ona | vymluvily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vymluvilo |
Budoucí čas
| já | vymluvím |
| ty | vymluvíš |
| on / ona / ono | vymluví |
| my | vymluvíme |
| vy | vymluvíte |
| oni / ony / ona | vymluví |
Rozkazovací způsob
| ty | vymluv |
| my | vymluvme |
| vy | vymluvte |