Conjugation of vymřít
[ˈvɪmr̝iːt]přestat existovat coby živočišný druh, zaniknout jakožto společenství Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | vymřít |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vymřel jsem |
| ty | vymřel jsi |
| on / ona / ono | vymřel |
| my | vymřeli jsme |
| vy | vymřeli jste |
| oni / ony / ona | vymřeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vymřela jsem |
| ty | vymřela jsi |
| on / ona / ono | vymřela |
| my | vymřely jsme |
| vy | vymřely jste |
| oni / ony / ona | vymřely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vymřelo |
Budoucí čas
| já | vymřu |
| ty | vymřeš |
| on / ona / ono | vymře |
| my | vymřeme |
| vy | vymřete |
| oni / ony / ona | vymřou |
Rozkazovací způsob
| ty | vymři |
| my | vymřeme |
| vy | vymřete |