Conjugation of vydržet
[ˈvɪdr̩ʒɛt]zůstat, setrvat, nepovolit v okolnostech, které tomuto nejsou příznivě nakloněné či tomu nějak jinak brání Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | vydržet |
Minulý čas (rod mužský)
| já | vydržel jsem |
| ty | vydržel jsi |
| on / ona / ono | vydržel |
| my | vydrželi jsme |
| vy | vydrželi jste |
| oni / ony / ona | vydrželi |
Minulý čas (rod ženský)
| já | vydržela jsem |
| ty | vydržela jsi |
| on / ona / ono | vydržela |
| my | vydržely jsme |
| vy | vydržely jste |
| oni / ony / ona | vydržely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | vydrželo |
Budoucí čas
| já | vydržím |
| ty | vydržíš |
| on / ona / ono | vydrží |
| my | vydržíme |
| vy | vydržíte |
| oni / ony / ona | vydrží |
Rozkazovací způsob
| ty | vydrž |
| my | vydržme |
| vy | vydržte |