Conjugation of uvádět
[ˈuvaːɟɛt](uvádět někoho) vpouštět do místnosti (diváky, posluchače apod.), popř. ukazovat místa pro sledování představení Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | uvádět |
Přítomný čas
| já | uvádím |
| ty | uvádíš |
| on / ona / ono | uvádí |
| my | uvádíme |
| vy | uvádíte |
| oni / ony / ona | uvádějí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | uváděl jsem |
| ty | uváděl jsi |
| on / ona / ono | uváděl |
| my | uváděli jsme |
| vy | uváděli jste |
| oni / ony / ona | uváděli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | uváděla jsem |
| ty | uváděla jsi |
| on / ona / ono | uváděla |
| my | uváděly jsme |
| vy | uváděly jste |
| oni / ony / ona | uváděly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | uvádělo |
Budoucí čas
| já | budu uvádět |
| ty | budeš uvádět |
| on / ona / ono | bude uvádět |
| my | budeme uvádět |
| vy | budete uvádět |
| oni / ony / ona | budou uvádět |
Rozkazovací způsob
| ty | uváděj |
| my | uvádějme |
| vy | uvádějte |