Conjugation of utišit
[ˈucɪʃɪt](utišit někoho) provést akci, která způsobí, že se někdo přestane ozývat Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | utišit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | utišil jsem |
| ty | utišil jsi |
| on / ona / ono | utišil |
| my | utišili jsme |
| vy | utišili jste |
| oni / ony / ona | utišili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | utišila jsem |
| ty | utišila jsi |
| on / ona / ono | utišila |
| my | utišily jsme |
| vy | utišily jste |
| oni / ony / ona | utišily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | utišilo |
Budoucí čas
| já | utiším |
| ty | utišíš |
| on / ona / ono | utiší |
| my | utišíme |
| vy | utišíte |
| oni / ony / ona | utiší |
Rozkazovací způsob
| ty | utiš |
| my | utišme |
| vy | utište |