Conjugation of usvědčit
[ˈusvjɛt͡ʃɪt]zahrnout někoho důkazy tak, aby bylo mimo pochybnost, že se něčeho účastnil nebo dopustil Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | usvědčit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | usvědčil jsem |
| ty | usvědčil jsi |
| on / ona / ono | usvědčil |
| my | usvědčili jsme |
| vy | usvědčili jste |
| oni / ony / ona | usvědčili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | usvědčila jsem |
| ty | usvědčila jsi |
| on / ona / ono | usvědčila |
| my | usvědčily jsme |
| vy | usvědčily jste |
| oni / ony / ona | usvědčily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | usvědčilo |
Budoucí čas
| já | usvědčím |
| ty | usvědčíš |
| on / ona / ono | usvědčí |
| my | usvědčíme |
| vy | usvědčíte |
| oni / ony / ona | usvědčí |
Rozkazovací způsob
| ty | usvědči |
| my | usvědčeme |
| vy | usvědčete |