Conjugation of upřít
[ˈupr̝̊iːt](upřít někomu něco) jednorázově a s autoritou tvrdit, že někdo nemá něco nebo právo na něco Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | upřít |
Minulý čas (rod mužský)
| já | upřel jsem |
| ty | upřel jsi |
| on / ona / ono | upřel |
| my | upřeli jsme |
| vy | upřeli jste |
| oni / ony / ona | upřeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | upřela jsem |
| ty | upřela jsi |
| on / ona / ono | upřela |
| my | upřely jsme |
| vy | upřely jste |
| oni / ony / ona | upřely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | upřelo |
Budoucí čas
| já | upřu |
| ty | upřeš |
| on / ona / ono | upře |
| my | upřeme |
| vy | upřete |
| oni / ony / ona | upřou |
Rozkazovací způsob
| ty | upři |
| my | upřeme |
| vy | upřete |