Conjugation of upírat
[ˈupiːrat](upírat někomu něco) s autoritou tvrdit, že někdo nemá něco nebo právo na něco Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | upírat |
Přítomný čas
| já | upírám |
| ty | upíráš |
| on / ona / ono | upírá |
| my | upíráme |
| vy | upíráte |
| oni / ony / ona | upírají |
Minulý čas (rod mužský)
| já | upíral jsem |
| ty | upíral jsi |
| on / ona / ono | upíral |
| my | upírali jsme |
| vy | upírali jste |
| oni / ony / ona | upírali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | upírala jsem |
| ty | upírala jsi |
| on / ona / ono | upírala |
| my | upíraly jsme |
| vy | upíraly jste |
| oni / ony / ona | upíraly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | upíralo |
Budoucí čas
| já | budu upírat |
| ty | budeš upírat |
| on / ona / ono | bude upírat |
| my | budeme upírat |
| vy | budete upírat |
| oni / ony / ona | budou upírat |
Rozkazovací způsob
| ty | upírej |
| my | upírejme |
| vy | upírejte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.