Conjugation of umřít
[ˈumr̝iːt](o živých tvorech) skončit život, přestat žít Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | umřít |
Minulý čas (rod mužský)
| já | umřel jsem |
| ty | umřel jsi |
| on / ona / ono | umřel |
| my | umřeli jsme |
| vy | umřeli jste |
| oni / ony / ona | umřeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | umřela jsem |
| ty | umřela jsi |
| on / ona / ono | umřela |
| my | umřely jsme |
| vy | umřely jste |
| oni / ony / ona | umřely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | umřelo |
Budoucí čas
| já | umřu |
| ty | umřeš |
| on / ona / ono | umře |
| my | umřeme |
| vy | umřete |
| oni / ony / ona | umřou |
Rozkazovací způsob
| ty | umři |
| my | umřeme |
| vy | umřete |