Conjugation of točit
/[ˈtot͡ʃɪt]/pohybovat předmětem tak, že jeho části opisují kruhové dráhy okolo osy otáčení Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | točit |
Přítomný čas
| já | točím |
| ty | točíš |
| on / ona / ono | točí |
| my | točíme |
| vy | točíte |
| oni / ony / ona | točí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | točil jsem |
| ty | točil jsi |
| on / ona / ono | točil |
| my | točili jsme |
| vy | točili jste |
| oni / ony / ona | točili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | točila jsem |
| ty | točila jsi |
| on / ona / ono | točila |
| my | točily jsme |
| vy | točily jste |
| oni / ony / ona | točily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | točilo |
Budoucí čas
| já | budu točit |
| ty | budeš točit |
| on / ona / ono | bude točit |
| my | budeme točit |
| vy | budete točit |
| oni / ony / ona | budou točit |
Rozkazovací způsob
| ty | toč |
| my | točme |
| vy | točte |