Conjugation of stačit
[ˈstat͡ʃɪt]svým množstvím, intenzitou či výkonem naplnit nebo uspokojit něčí potřebu, požadavky nebo představu; postačovat Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | stačit |
Přítomný čas
| já | stačím |
| ty | stačíš |
| on / ona / ono | stačí |
| my | stačíme |
| vy | stačíte |
| oni / ony / ona | stačí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | stačil jsem |
| ty | stačil jsi |
| on / ona / ono | stačil |
| my | stačili jsme |
| vy | stačili jste |
| oni / ony / ona | stačili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | stačila jsem |
| ty | stačila jsi |
| on / ona / ono | stačila |
| my | stačily jsme |
| vy | stačily jste |
| oni / ony / ona | stačily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | stačilo |
Budoucí čas
| já | budu stačit |
| ty | budeš stačit |
| on / ona / ono | bude stačit |
| my | budeme stačit |
| vy | budete stačit |
| oni / ony / ona | budou stačit |
Rozkazovací způsob
| ty | stač |
| my | stačme |
| vy | stačte |