Conjugation of spolknout
[ˈspolknou̯t]vyslechnout si kritiku či urážky na svoji adresu a nezareagovat na ně (většinou však nikoliv z přesvědčení, nýbrž kvůli oslabené vlastní pozici); přijmout bez protestů něco nepříjemného Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | spolknout |
Minulý čas (rod mužský)
| já | spolkl jsem |
| ty | spolkl jsi |
| on / ona / ono | spolkl |
| my | spolkli jsme |
| vy | spolkli jste |
| oni / ony / ona | spolkli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | spolkla jsem |
| ty | spolkla jsi |
| on / ona / ono | spolkla |
| my | spolkly jsme |
| vy | spolkly jste |
| oni / ony / ona | spolkly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | spolklo |
Budoucí čas
| já | spolknu |
| ty | spolkneš |
| on / ona / ono | spolkne |
| my | spolkneme |
| vy | spolknete |
| oni / ony / ona | spolknou |
Rozkazovací způsob
| ty | spolkni |
| my | spolkněme |
| vy | spolkněte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.