Conjugation of spokojit
[ˈspokojɪt]to be satisfied; to be content; to require no more than Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | spokojit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | spokojil jsem |
| ty | spokojil jsi |
| on / ona / ono | spokojil |
| my | spokojili jsme |
| vy | spokojili jste |
| oni / ony / ona | spokojili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | spokojila jsem |
| ty | spokojila jsi |
| on / ona / ono | spokojila |
| my | spokojily jsme |
| vy | spokojily jste |
| oni / ony / ona | spokojily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | spokojilo |
Budoucí čas
| já | spokojím |
| ty | spokojíš |
| on / ona / ono | spokojí |
| my | spokojíme |
| vy | spokojíte |
| oni / ony / ona | spokojí |
Rozkazovací způsob
| ty | spokoj |
| my | spokojme |
| vy | spokojte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.