Conjugation of shořet
[ˈsxor̝ɛt]hořením zaniknout resp. být zásadně poškozen Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | shořet |
Minulý čas (rod mužský)
| já | shořel jsem |
| ty | shořel jsi |
| on / ona / ono | shořel |
| my | shořeli jsme |
| vy | shořeli jste |
| oni / ony / ona | shořeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | shořela jsem |
| ty | shořela jsi |
| on / ona / ono | shořela |
| my | shořely jsme |
| vy | shořely jste |
| oni / ony / ona | shořely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | shořelo |
Budoucí čas
| já | shořím |
| ty | shoříš |
| on / ona / ono | shoří |
| my | shoříme |
| vy | shoříte |
| oni / ony / ona | shoří |
Rozkazovací způsob
| ty | shoř |
| my | shořme |
| vy | shořte |