Conjugation of provokovat
[ˈprovokovat]snažit se vyvolat něčí zlost či prudkou reakci Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | provokovat |
Přítomný čas
| já | provokuji |
| ty | provokuješ |
| on / ona / ono | provokuje |
| my | provokujeme |
| vy | provokujete |
| oni / ony / ona | provokují |
Minulý čas (rod mužský)
| já | provokoval jsem |
| ty | provokoval jsi |
| on / ona / ono | provokoval |
| my | provokovali jsme |
| vy | provokovali jste |
| oni / ony / ona | provokovali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | provokovala jsem |
| ty | provokovala jsi |
| on / ona / ono | provokovala |
| my | provokovaly jsme |
| vy | provokovaly jste |
| oni / ony / ona | provokovaly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | provokovalo |
Budoucí čas
| já | budu provokovat |
| ty | budeš provokovat |
| on / ona / ono | bude provokovat |
| my | budeme provokovat |
| vy | budete provokovat |
| oni / ony / ona | budou provokovat |
Rozkazovací způsob
| ty | provokuj |
| my | provokujme |
| vy | provokujte |