Conjugation of prozvonit
[ˈprozvoɲɪt]dát znamení pomocí zvonění telefonu, případně tak někomu předat své číslo; zavolat na telefon, nechat ho krátkou chvíli zazvonit a hned neuskutečněný hovor ukončit Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | prozvonit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | prozvonil jsem |
| ty | prozvonil jsi |
| on / ona / ono | prozvonil |
| my | prozvonili jsme |
| vy | prozvonili jste |
| oni / ony / ona | prozvonili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | prozvonila jsem |
| ty | prozvonila jsi |
| on / ona / ono | prozvonila |
| my | prozvonily jsme |
| vy | prozvonily jste |
| oni / ony / ona | prozvonily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | prozvonilo |
Budoucí čas
| já | prozvoním |
| ty | prozvoníš |
| on / ona / ono | prozvoní |
| my | prozvoníme |
| vy | prozvoníte |
| oni / ony / ona | prozvoní |
Rozkazovací způsob
| ty | prozvoň |
| my | prozvoňme |
| vy | prozvoňte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.