Conjugation of propustit
[ˈpropuscɪt](propustit někoho) ukončit omezení osobní svobody (zejména ve vězení) Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | propustit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | propustil jsem |
| ty | propustil jsi |
| on / ona / ono | propustil |
| my | propustili jsme |
| vy | propustili jste |
| oni / ony / ona | propustili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | propustila jsem |
| ty | propustila jsi |
| on / ona / ono | propustila |
| my | propustily jsme |
| vy | propustily jste |
| oni / ony / ona | propustily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | propustilo |
Budoucí čas
| já | propustím |
| ty | propustíš |
| on / ona / ono | propustí |
| my | propustíme |
| vy | propustíte |
| oni / ony / ona | propustí |
Rozkazovací způsob
| ty | propusť |
| my | propusťme |
| vy | propusťte |