Conjugation of prohlašovat
[ˈproɦlaʃovat]slavnostně jmenovat (udělovat titul, funkci) Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | prohlašovat |
Přítomný čas
| já | prohlašuji |
| ty | prohlašuješ |
| on / ona / ono | prohlašuje |
| my | prohlašujeme |
| vy | prohlašujete |
| oni / ony / ona | prohlašují |
Minulý čas (rod mužský)
| já | prohlašoval jsem |
| ty | prohlašoval jsi |
| on / ona / ono | prohlašoval |
| my | prohlašovali jsme |
| vy | prohlašovali jste |
| oni / ony / ona | prohlašovali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | prohlašovala jsem |
| ty | prohlašovala jsi |
| on / ona / ono | prohlašovala |
| my | prohlašovaly jsme |
| vy | prohlašovaly jste |
| oni / ony / ona | prohlašovaly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | prohlašovalo |
Budoucí čas
| já | budu prohlašovat |
| ty | budeš prohlašovat |
| on / ona / ono | bude prohlašovat |
| my | budeme prohlašovat |
| vy | budete prohlašovat |
| oni / ony / ona | budou prohlašovat |
Rozkazovací způsob
| ty | prohlašuj |
| my | prohlašujme |
| vy | prohlašujte |