Conjugation of pocházet
[ˈpoxaːzɛt]mít původ na určitém místě resp. v určité situaci Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | pocházet |
Přítomný čas
| já | pocházím |
| ty | pocházíš |
| on / ona / ono | pochází |
| my | pocházíme |
| vy | pocházíte |
| oni / ony / ona | pocházejí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | pocházel jsem |
| ty | pocházel jsi |
| on / ona / ono | pocházel |
| my | pocházeli jsme |
| vy | pocházeli jste |
| oni / ony / ona | pocházeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | pocházela jsem |
| ty | pocházela jsi |
| on / ona / ono | pocházela |
| my | pocházely jsme |
| vy | pocházely jste |
| oni / ony / ona | pocházely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | pocházelo |
Budoucí čas
| já | budu pocházet |
| ty | budeš pocházet |
| on / ona / ono | bude pocházet |
| my | budeme pocházet |
| vy | budete pocházet |
| oni / ony / ona | budou pocházet |
Rozkazovací způsob
| ty | pocházej |
| my | pocházejme |
| vy | pocházejte |