Conjugation of připadnout
[ˈpr̝̊ɪpadnou̯t](připadnout někomu) v důsledku dělení se dostat do něčího vlastnictví Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | připadnout |
Minulý čas (rod mužský)
| já | připadl jsem |
| ty | připadl jsi |
| on / ona / ono | připadl |
| my | připadli jsme |
| vy | připadli jste |
| oni / ony / ona | připadli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | připadla jsem |
| ty | připadla jsi |
| on / ona / ono | připadla |
| my | připadly jsme |
| vy | připadly jste |
| oni / ony / ona | připadly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | připadlo |
Budoucí čas
| já | připadnu |
| ty | připadneš |
| on / ona / ono | připadne |
| my | připadneme |
| vy | připadnete |
| oni / ony / ona | připadnou |
Rozkazovací způsob
| ty | připadni |
| my | připadnime |
| vy | připadnite |