Conjugation of přinutit
[ˈpr̝̊ɪnucɪt]proti něčí vůli způsobit, že dotyčný vykoná určitou akci Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | přinutit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | přinutil jsem |
| ty | přinutil jsi |
| on / ona / ono | přinutil |
| my | přinutili jsme |
| vy | přinutili jste |
| oni / ony / ona | přinutili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | přinutila jsem |
| ty | přinutila jsi |
| on / ona / ono | přinutila |
| my | přinutily jsme |
| vy | přinutily jste |
| oni / ony / ona | přinutily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | přinutilo |
Budoucí čas
| já | přinutím |
| ty | přinutíš |
| on / ona / ono | přinutí |
| my | přinutíme |
| vy | přinutíte |
| oni / ony / ona | přinutí |
Rozkazovací způsob
| ty | přinuť |
| my | přinuťme |
| vy | přinuťte |