Conjugation of opouštět
[ˈopou̯ʃcɛt](opouštět něco / někoho) vzdalovat se a nechávat za sebou Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | opouštět |
Přítomný čas
| já | opouštím |
| ty | opouštíš |
| on / ona / ono | opouští |
| my | opouštíme |
| vy | opouštíte |
| oni / ony / ona | opouštějí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | opouštěl jsem |
| ty | opouštěl jsi |
| on / ona / ono | opouštěl |
| my | opouštěli jsme |
| vy | opouštěli jste |
| oni / ony / ona | opouštěli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | opouštěla jsem |
| ty | opouštěla jsi |
| on / ona / ono | opouštěla |
| my | opouštěly jsme |
| vy | opouštěly jste |
| oni / ony / ona | opouštěly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | opouštělo |
Budoucí čas
| já | budu opouštět |
| ty | budeš opouštět |
| on / ona / ono | bude opouštět |
| my | budeme opouštět |
| vy | budete opouštět |
| oni / ony / ona | budou opouštět |
Rozkazovací způsob
| ty | opouštěj |
| my | opouštějme |
| vy | opouštějte |