Conjugation of onemocnět
[ˈonɛmot͡sɲɛt](onemocnět + instrumentál) stát se nemocným Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | onemocnět |
Minulý čas (rod mužský)
| já | onemocněl jsem |
| ty | onemocněl jsi |
| on / ona / ono | onemocněl |
| my | onemocněli jsme |
| vy | onemocněli jste |
| oni / ony / ona | onemocněli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | onemocněla jsem |
| ty | onemocněla jsi |
| on / ona / ono | onemocněla |
| my | onemocněly jsme |
| vy | onemocněly jste |
| oni / ony / ona | onemocněly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | onemocnělo |
Budoucí čas
| já | onemocním |
| ty | onemocníš |
| on / ona / ono | onemocní |
| my | onemocníme |
| vy | onemocníte |
| oni / ony / ona | onemocní |
Rozkazovací způsob
| ty | onemocni |
| my | onemocnime |
| vy | onemocnite |