Conjugation of obklíčit
[ˈopkliːt͡ʃɪt]zaujmout pozice okolo, obklopit (z alespoň tří stran) s nepřátelským, donucujícím či omezujícím úmyslem; tímto zamezit odchodu (či zásobování) obkličovaného Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | obklíčit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | obklíčil jsem |
| ty | obklíčil jsi |
| on / ona / ono | obklíčil |
| my | obklíčili jsme |
| vy | obklíčili jste |
| oni / ony / ona | obklíčili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | obklíčila jsem |
| ty | obklíčila jsi |
| on / ona / ono | obklíčila |
| my | obklíčily jsme |
| vy | obklíčily jste |
| oni / ony / ona | obklíčily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | obklíčilo |
Budoucí čas
| já | obklíčím |
| ty | obklíčíš |
| on / ona / ono | obklíčí |
| my | obklíčíme |
| vy | obklíčíte |
| oni / ony / ona | obklíčí |
Rozkazovací způsob
| ty | obklič |
| my | obkličme |
| vy | obkličte |