Conjugation of mít
[ˈmiːt]zakoušet, podstupovat; být objektem nějaké okolnosti, pocitu či stavu Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | mít |
Přítomný čas
| já | mám |
| ty | máš |
| on / ona / ono | má |
| my | máme |
| vy | máte |
| oni / ony / ona | mají |
Minulý čas (rod mužský)
| já | měl jsem |
| ty | měl jsi |
| on / ona / ono | měl |
| my | měli jsme |
| vy | měli jste |
| oni / ony / ona | měli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | měla jsem |
| ty | měla jsi |
| on / ona / ono | měla |
| my | měly jsme |
| vy | měly jste |
| oni / ony / ona | měly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | mělo |
Budoucí čas
| já | budu mít |
| ty | budeš mít |
| on / ona / ono | bude mít |
| my | budeme mít |
| vy | budete mít |
| oni / ony / ona | budou mít |
Rozkazovací způsob
| ty | měj |
| my | mějme |
| vy | mějte |