Conjugation of krotit
[ˈkrocɪt]to control oneself, to moderate one's behaviour or manner Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | krotit |
Přítomný čas
| já | krotím |
| ty | krotíš |
| on / ona / ono | krotí |
| my | krotíme |
| vy | krotíte |
| oni / ony / ona | krotí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | krotil jsem |
| ty | krotil jsi |
| on / ona / ono | krotil |
| my | krotili jsme |
| vy | krotili jste |
| oni / ony / ona | krotili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | krotila jsem |
| ty | krotila jsi |
| on / ona / ono | krotila |
| my | krotily jsme |
| vy | krotily jste |
| oni / ony / ona | krotily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | krotilo |
Budoucí čas
| já | budu krotit |
| ty | budeš krotit |
| on / ona / ono | bude krotit |
| my | budeme krotit |
| vy | budete krotit |
| oni / ony / ona | budou krotit |
Rozkazovací způsob
| ty | kroť |
| my | kroťme |
| vy | kroťte |