Conjugation of kouřit
[ˈkou̯r̝ɪt](kouřit muži) chovat se přehnaně podřízeně k vlivnějšímu muži Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | kouřit |
Přítomný čas
| já | kouřím |
| ty | kouříš |
| on / ona / ono | kouří |
| my | kouříme |
| vy | kouříte |
| oni / ony / ona | kouří |
Minulý čas (rod mužský)
| já | kouřil jsem |
| ty | kouřil jsi |
| on / ona / ono | kouřil |
| my | kouřili jsme |
| vy | kouřili jste |
| oni / ony / ona | kouřili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | kouřila jsem |
| ty | kouřila jsi |
| on / ona / ono | kouřila |
| my | kouřily jsme |
| vy | kouřily jste |
| oni / ony / ona | kouřily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | kouřilo |
Budoucí čas
| já | budu kouřit |
| ty | budeš kouřit |
| on / ona / ono | bude kouřit |
| my | budeme kouřit |
| vy | budete kouřit |
| oni / ony / ona | budou kouřit |
Rozkazovací způsob
| ty | kuř |
| my | kuřme |
| vy | kuřte |