Conjugation of kleknout
[ˈklɛknou̯t](kleknout na někoho) násilně si někoho podrobit, zmocnit se někoho či něčeho proti jeho vůli Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | kleknout |
Minulý čas (rod mužský)
| já | klekl jsem |
| ty | klekl jsi |
| on / ona / ono | klekl |
| my | klekli jsme |
| vy | klekli jste |
| oni / ony / ona | klekli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | klekla jsem |
| ty | klekla jsi |
| on / ona / ono | klekla |
| my | klekly jsme |
| vy | klekly jste |
| oni / ony / ona | klekly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | kleklo |
Budoucí čas
| já | kleknu |
| ty | klekneš |
| on / ona / ono | klekne |
| my | klekneme |
| vy | kleknete |
| oni / ony / ona | kleknou |
Rozkazovací způsob
| ty | klekni |
| my | klekněme |
| vy | klekněte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.