Conjugation of hučet
[ˈɦut͡ʃɛt](hučet do někoho) úporně se snažit někoho přesvědčit, aby svolil Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | hučet |
Přítomný čas
| já | hučím |
| ty | hučíš |
| on / ona / ono | hučí |
| my | hučíme |
| vy | hučíte |
| oni / ony / ona | hučí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | hučel jsem |
| ty | hučel jsi |
| on / ona / ono | hučel |
| my | hučeli jsme |
| vy | hučeli jste |
| oni / ony / ona | hučeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | hučela jsem |
| ty | hučela jsi |
| on / ona / ono | hučela |
| my | hučely jsme |
| vy | hučely jste |
| oni / ony / ona | hučely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | hučelo |
Budoucí čas
| já | budu hučet |
| ty | budeš hučet |
| on / ona / ono | bude hučet |
| my | budeme hučet |
| vy | budete hučet |
| oni / ony / ona | budou hučet |
Rozkazovací způsob
| ty | huč |
| my | hučme |
| vy | hučte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.