Conjugation of hořet
[ˈɦor̝ɛt]pociťovat silné zaujetí, pro něco se nadchnout, horovat pro, často (hořet + instrumentál) Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | hořet |
Přítomný čas
| já | hořím |
| ty | hoříš |
| on / ona / ono | hoří |
| my | hoříme |
| vy | hoříte |
| oni / ony / ona | hořejí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | hořel jsem |
| ty | hořel jsi |
| on / ona / ono | hořel |
| my | hořeli jsme |
| vy | hořeli jste |
| oni / ony / ona | hořeli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | hořela jsem |
| ty | hořela jsi |
| on / ona / ono | hořela |
| my | hořely jsme |
| vy | hořely jste |
| oni / ony / ona | hořely |
Minulý čas (rod střední)
| ono | hořelo |
Budoucí čas
| já | budu hořet |
| ty | budeš hořet |
| on / ona / ono | bude hořet |
| my | budeme hořet |
| vy | budete hořet |
| oni / ony / ona | budou hořet |
Rozkazovací způsob
| ty | hoř |
| my | hořme |
| vy | hořte |