Conjugation of hořekovat
[ˈɦor̝ɛkovat]hlasitě dávat najevo zármutek, žal, smutek Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | hořekovat |
Přítomný čas
| já | hořekuji |
| ty | hořekuješ |
| on / ona / ono | hořekuje |
| my | hořekujeme |
| vy | hořekujete |
| oni / ony / ona | hořekují |
Minulý čas (rod mužský)
| já | hořekoval jsem |
| ty | hořekoval jsi |
| on / ona / ono | hořekoval |
| my | hořekovali jsme |
| vy | hořekovali jste |
| oni / ony / ona | hořekovali |
Minulý čas (rod ženský)
| já | hořekovala jsem |
| ty | hořekovala jsi |
| on / ona / ono | hořekovala |
| my | hořekovaly jsme |
| vy | hořekovaly jste |
| oni / ony / ona | hořekovaly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | hořekovalo |
Budoucí čas
| já | budu hořekovat |
| ty | budeš hořekovat |
| on / ona / ono | bude hořekovat |
| my | budeme hořekovat |
| vy | budete hořekovat |
| oni / ony / ona | budou hořekovat |
Rozkazovací způsob
| ty | hořekuj |
| my | hořekujme |
| vy | hořekujte |