Conjugation of chtít
[ˈxciːt]se zájmeny tázacími utvoří zájmeno neurčité, příp. zájmenné příslovce Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | chtít |
Přítomný čas
| já | chci |
| ty | chceš |
| on / ona / ono | chce |
| my | chceme |
| vy | chcete |
| oni / ony / ona | chtějí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | chtěl jsem |
| ty | chtěl jsi |
| on / ona / ono | chtěl |
| my | chtěli jsme |
| vy | chtěli jste |
| oni / ony / ona | chtěli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | chtěla jsem |
| ty | chtěla jsi |
| on / ona / ono | chtěla |
| my | chtěly jsme |
| vy | chtěly jste |
| oni / ony / ona | chtěly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | chtělo |
Budoucí čas
| já | budu chtít |
| ty | budeš chtít |
| on / ona / ono | bude chtít |
| my | budeme chtít |
| vy | budete chtít |
| oni / ony / ona | budou chtít |
Rozkazovací způsob
| ty | chtěj |
| my | chtějme |
| vy | chtějte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.