Conjugation of švihnout
[ˈʃvɪɦnou̯t](švihnout + akuzativ + instrumentál) prudce udeřit (lehkým předmětem) Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | švihnout |
Minulý čas (rod mužský)
| já | švihl jsem |
| ty | švihl jsi |
| on / ona / ono | švihl |
| my | švihli jsme |
| vy | švihli jste |
| oni / ony / ona | švihli |
Minulý čas (rod ženský)
| já | švihla jsem |
| ty | švihla jsi |
| on / ona / ono | švihla |
| my | švihly jsme |
| vy | švihly jste |
| oni / ony / ona | švihly |
Minulý čas (rod střední)
| ono | švihlo |
Budoucí čas
| já | švihnu |
| ty | švihneš |
| on / ona / ono | švihne |
| my | švihneme |
| vy | švihnete |
| oni / ony / ona | švihnou |
Rozkazovací způsob
| ty | švihni |
| my | švihněme |
| vy | švihněte |
Practice in context
Fill in the verb in real sentences — correct answers count toward the table above.