Conjugation of čučet
[ˈt͡ʃut͡ʃɛt](čučet na + akuzativ) dívat se (zpravidla upřeně, vyjeveně, zvědavě nebo hloupě) Ver definición completa →
Nedokonavý vid
Infinitiv
| — | čučet |
Přítomný čas
| já | čučím |
| ty | čučíš |
| on / ona / ono | čučí |
| my | čučíme |
| vy | čučíte |
| oni / ony / ona | čučí |
Minulý čas (rod mužský)
| já | čučil jsem |
| ty | čučil jsi |
| on / ona / ono | čučil |
| my | čučili jsme |
| vy | čučili jste |
| oni / ony / ona | čučili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | čučila jsem |
| ty | čučila jsi |
| on / ona / ono | čučila |
| my | čučily jsme |
| vy | čučily jste |
| oni / ony / ona | čučily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | čučilo |
Budoucí čas
| já | budu čučet |
| ty | budeš čučet |
| on / ona / ono | bude čučet |
| my | budeme čučet |
| vy | budete čučet |
| oni / ony / ona | budou čučet |
Rozkazovací způsob
| ty | čuč |
| my | čučme |
| vy | čučte |