Conjugation of provocēt
to provoke Ver definición completa →
Indicative
Present
| yo | provocēju |
| tú | provocē |
| él / ella / usted | provocē |
| nosotros | provocējam |
| ustedes | provocējat |
| ellos / ellas | provocē |
Past
| yo | provocēju |
| tú | provocēji |
| él / ella / usted | provocēja |
| nosotros | provocējām |
| ustedes | provocējāt |
| ellos / ellas | provocēja |
Future
| yo | provocēšu |
| tú | provocēsi |
| él / ella / usted | provocēs |
| nosotros | provocēsim |
| ustedes | provocēsiet |
| ellos / ellas | provocēs |
Imperative
Imperative
| tú | provocē |
| él / ella / usted | lai provocē |
| nosotros | provocēsim |
| ustedes | provocējiet |
| ellos / ellas | lai provocē |