Conjugation of zmařit
[ˈzmar̝ɪt]svou činností (nebo i nečinností) způsobit nenaplnění dříve dohodnutého nebo oprávněně očekávaného skutku Ver definición completa →
Dokonavý vid
Infinitiv
| — | zmařit |
Minulý čas (rod mužský)
| já | zmařil jsem |
| ty | zmařil jsi |
| on / ona / ono | zmařil |
| my | zmařili jsme |
| vy | zmařili jste |
| oni / ony / ona | zmařili |
Minulý čas (rod ženský)
| já | zmařila jsem |
| ty | zmařila jsi |
| on / ona / ono | zmařila |
| my | zmařily jsme |
| vy | zmařily jste |
| oni / ony / ona | zmařily |
Minulý čas (rod střední)
| ono | zmařilo |
Budoucí čas
| já | zmařím |
| ty | zmaříš |
| on / ona / ono | zmaří |
| my | zmaříme |
| vy | zmaříte |
| oni / ony / ona | zmaří |
Rozkazovací způsob
| ty | zmař |
| my | zmařme |
| vy | zmařte |